Informaci o tom, zda je v předávacím místě odběrného místa nebo v místě připojení odběrného místa připojena výrobna elektřiny, obchodník zpravidla získává kombinací několika zdrojů:
- z vlastní smluvní dokumentace (typicky smluv o výkupu elektřiny nebo smluv o sdružených službách dodávky s ujednáním o přetocích),
- z informací poskytovaných operátorem trhu v rámci procesu registrace předávacích míst a z komunikace s provozovatelem distribuční soustavy.
Pokud obchodník pro konkrétní odběrné místo nemůže tento atribut z dostupných dat spolehlivě určit, využije postup podle přílohy č. 1 části B odst. 5 (resp. přílohy č. 3 části B odst. 6) vyhlášky a takové odběrné místo vykáže v kategorii „nelze kategorizovat“. Tento postup má být ovšem použit výhradně jako ultima ratio – obchodník je povinen využít veškeré dostupné a jemu známé zdroje informací a kategorii „nelze kategorizovat“ použít jen u těch odběrných míst, u nichž ani po využití všech relevantních zdrojů nelze atribut určit.
